O víkendu 25. a 26.října se jela již tradiční motoristicko-společenská akce Rallye Berounka Revival pořádající již několik let Eda Patera, která se už dlouho těší značné oblibě.
I letos tomu nebylo jinak a jel jsem jako navigátor s Honzou Voříškem, alias Burákem a jeho absolutně nesmrtelným Peugeotem 309 GTI z roku 1984!
Jaké to letos bylo?
Berounku jsem jel už potřetí za sebou, takže orientovat se v itineráři podle šipek a schémat křižovatek spolu s měřením času a vzdálenosti mezi odbočovacími body + hlídání maximální povolené rychlosti mi nedělalo takový problém, jako se spíš na to vše plně soustředit. Ano, ne jednou se mi stalo, že jsme jeli obcí či městěm a zrovna okolo jdoucí pěkná holka mě najednou z toho rytmu úplně vyřadila! Naštěstí to nebylo pro naše výsledky fatální!
Celá akce byla orientovaná v oblasti Slap – Sedlčanska – Písecka a lehce Strakonicka. Nicméně letos jsme jeli po poměrně mnoho komunikacích, které ani ostřílený matador jako Burák neznal. O to víc to ale bylo zajímavější.
Počasí jak někde v Anglii…
Orientačka se zvládla myslím velmi solidně. Stalo se nám jen jednou, že jsme do cíle jedné etapy dorazili o asi 30 sekund později, než jsme podle itineráře a vypočítaného času dojezdu měli dojet. Stane se. Malinko nás totiž zdrželo parkování diváků na píseckém okruhu, kde právě cíl této etapy byl situován. To bych osobně pro příště vyřešil. Jinak nenastalo nic dramatického.
Horší to bylo s počasím. To totiž bylo opravdu velmi proměnlivé se silným vichrem a místy prudkým deštěm. Takže naše obutí ve formě semislicků od Toyo nebyla správná volba…
V rámci dodržování rychlosti nám GPS zaznamenala pouze 3 překročení rychlosti a to jen v řádu 1 až 2 kilometrů nad toleranci. V tom případě jsme dostali opravdu málo trestných bodů (1km/h nad limit = 10 trestných bodů).
Jak jsme si vedli na „Show-sections“?
Ty byly letos situované na píseckém okruhu, již tradičně v neděli na Sedlčanské kotlině a nově v kamenolomu Lašovice a v prostředí moto-krosové dráhy v Jiníně. Tam moc v sobotu ty zmíněné semislicky neposlouchaly. Hlavně tedy na píseckém okruhu, kde bylo potřeba hodně gripu. I proto jsme rychle na neděli přezuli na šotolinové Vraníky, protože nás čekala tradiční Kotlina.
Co se týká nových rychlostek v Jiníně a Lašovicích, tak nejvíce záludná, zároveň nebezpečná, ale nejgeniálnější byla ta v Lašovicích. Letět pilu na jílu a šotolině přímo pod obrovským silem nebo projet samotnou garáží není obvyklé. Také tam pár posádek měli kolize a nehody. I my tam měli jednu příhodičku, ale o té až dále…
Naše 309 GTI je opravdu nesmrtelná…
Co se týká naší 309 GTI z roku 1984. Tohle auto Burák koupil za pár drobných někdy před 12 lety. Tehdy to ještě občas koupit za pár šlo. Auto bylo pořízeno primárně na tehdy začínající Revivaly a dodnes maká. I když… silou vůle. Na jinínské SS nám upadl celý středový díl výfuku. Nebyl čas na opravy, takže “drc” pásky pomohly. Pořád mlátila pravá, tedy delší poloosa. Že by kloub? Těžko říct v tom spěchu. No a pak nám vždy, při prudkém otočení volantem začalo auto silně cukat. Těch příčin mohlo být tucet, ale když jsem viděl, jak se nám v motorovém prostoru houpal celý kabelový svazek a cívka držela na “drcku”, nemuseli jsme příčinu hledat daleko!
No, a nakonec to v Lašovicích. Při nedotáčení (a ještě z kopce) kdy jsme se řítili na jeden obrovský betonový podpůrný sloup sila, začal Burák prudce brzdit. Dobrzdil, ale auto chcíplo. Stane se, nic nenormálního. Ovšem už se poté netočil startér. Takže byla klika, že to do nás zezadu nikdo “nenapasoval” a nám nezbývalo nic, než auto roztlačit a přes kvalt nastartovat. V jednu chvíli to nevypadalo s námi vůbec dobře! Co se ale nestalo? Auto jsme pak znovu “chcípli”, vychladlo a startér posléze opět pracoval. Sláva bohu, ale zhatil nám čas! Což už…
Pod kapotou nám pracoval benzinový 8-ventil XU9 o objemu 1.9litrů s výkonem 88kW. Tam nikdy nebyl problém. Výkonu až až, a jak říkám, s motorem nikdy nebyl problém. Nebyla potřeba dolít ani kapku oleje. Před nedávnem byla dokonce měněná spojka za keramickou spojku a do převodovky dodělaná samosvorná vložka, který ještě před válkou sehnal v Rusku za krásných 12 tisíc Kč. Burák na auto dokonce před nedávnem dodělal tlumiče od KONI a nechápu, že dodnes fungují a z těch šotolin, děr a kamen nejsou vyteklé! Jinak auto bylo plně sériové. Dokonce i komplet sériový interiér. Není potřeba tolik snižovat váhu, jako udržet určitý komfort, který tedy originální sedadla nabízela.
Konec dobrý, všechno dobré! Dobojováno.
Upřímně? V neděli jsme se do cíle opravdu těšili. Sice Sedlčanská kotlina na Vraníkách byla super, ale už jsme byli dost utahaní! Nehledě na to, že sobotní společenský večer po první celé etapě v resortu Stará Živohošť se protáhl do pozdních nočních hodin.
Přesto jsme v naší kategorii 7 obhájili 2. příčku a v celkovém pořadí jsme skončili na 11. příčce. To jsou za mě opravdu skvělé výsledky! Byl důvod co slavit. Z celkových 120 posádek jich nakonec více jak 15 nedorazilo. Důvody byly různé. Technické závady nebo i kolize. Letos to bylo opravdu náročné. Ale jak říkám, taková akce by za mě jednoduchá být ani neměla. I proto smekám klobouk před celým pořadatelským týmem od Edy Patery. Přestože to nedělají poprvé, je to opravdu velmi náročné! Děkuji, že takové akce vůbec existují. Díky moc Burákovi za pozvání a příští rok třeba zas.