Maserati Quattroporte 4. generace přišlo na svět už v roce 1994 s výrobou do roku 2001. Nicméně design Marcella Gandiniho Vám dává dost značně najevo, že tohle auto na svá leta páně výroby je velmi nadčasové, a zároveň extravagantní! Už dopředu bylo jasné, že tohle auto nebylo (a vlastně ani teď) není pro každého. Také se jich za tu dobu vyrobilo jen přesně 2400 kusů. Tohle auto je totiž takový soubor zážitků!
Tento konkrétní kus je z roku 1998 a byl konfigurován do Japonska. Přesto má pořád volant vlevo, jelikož tam to byl znak určitého luxusu a odlišení se od ostatních. Motorově se jednalo o 2.8l twin-turbo s kodem AM574. Základ tvořil dvoulitr V6 twin-turbo, který byl známý už ze staršího modelu Biturbo nebo Ghibli. S výkonem 206kW (280 k) na zhruba 1540 kg se podle mě i v dnešní době řadí k opravdu hodně výkonným vozům, které leckoho dost překvapí! Jenže…
Auto jsem primárně šel technicky „očíhnout“, lehce projet a vyndat z něj baterku před blížící se zimou, jenže po mém hodinovém zážitku jsem byl přesvědčený, že o tom musím napsat!
Technika, jízda, údržba …. Budeš trpět, ale náramně si to užiješ!
Tento konkrétní kus, jak bylo řečeno, je původně z Japonska. Karosářsky a interiérově opravdu skvělé. Dokonce v interiéru fungovalo Vše, co jsem zrovna zmáčknul, otevřel atd. Náhoda? Nemyslím si. Ten interiér byl fakt v perfektním stavu. Nastartoval na první dobrou! Wau! Motor? Otevřel jsem kapotu a nestačil se divit. Motor byl zcela čistý, nikde nic nerosilo, veškeré hadičky, trubičky, podtlakovky a svazky byly jako nové. Také se to prý údajně dělalo. Jen byl pořád cítit čerstvý benzín. Nebral jsem na to zřetel, když jsem viděl, že z motorového prostoru to nejde a záhy to přestalo. Asi palivová pumpa v nádrži nebo trochu závan od víčka nádrže. Pod autem ani loužička…
Jel jsem se kousek projet a začalo utrpení. První byly opravdu mrtvé pružiny a tlumiče. Pro mě spotřební věc a běžná údržba. Dobrá, jedeme dál. Automatické převodovka? No, radši 6-stupňový manuální Getrag, ale holt co se dá dělat, zde nebyl. Tady byl 4-stupňový automat a to bylo utrpení. Auto se rozjíždělo na záběr dost prudce, vlastně to neumělo vůbec podřadit. Když jsem plynový pedál sešlápl trochu víc, neudělalo to nic. Najednou si automat řekl, že asi i jakoby by podřadit mohl, tak podřadil. Sláva! Obě turba Garrett se nafoukla a auto od 4000 ot./min. vystřelilo jak sv**ě. Znovu jsem si řekl, že ten manuál tomu hrozně chybí. Taková zpátečka, to byl jiný zážitek. Trvalo asi 100 světelných let, kdy mi po zařazení „R“ padla a vždy se při rozjezdu v převodovce ozvala šílená rána a auto vystřelilo. Říkám si „panebože proč“? To auto to šíleně a zbytečně zabíjí! Proč sakra?
Vlastně mě to v ten moment dost mrzelo, že jsem chtěl být brzy zpátky, protože se zdravými tlumiči a manuálním Getragem, by to mohlo být fakt „cool“ a naplno bych využil potenciál, jinak skvělého motoru.
Verdikt!
Nedal mi ten automat. Zjistil jsem, že se dodávaly dva typy. Čtyřstupňové ZF 4HP a jakýsi australský BTR, který patřil pod renomovanou společnost BorgWarner. Rovněž byl 4-stupňový. A chováním jsem si byl vskutku jistý, že se jednalo právě o ten druhý typ. Ach! To tam nemohli dát aspoň jakékoliv GM třeba?
Tlumiče? Ramena? Navštívil jsem velmi známé prodejní weby náhradních dílů, a? Žádné Vánoce. Kdesi na webu jsem našel na tuto generaci komplet podvozkový set Bilstein B12 nebo B14. Kdesi ve Velké Británii za asi 30 tisíc Kč v přepočtu. Ale já chci originál! Smůla. Nikde nic v Česku. Originálně je pro toto auto dodával KONI. Naštěstí umí ty původní odježděné repasovat, jenže sundavat je, posílat atd. No… trochu dobrodružství a cena? O dost dražší, jak koupit výše zmíněné Bilsteiny. Auto jsem si nafotil, prohlédnul ještě, zaparkoval a vyndal definitivně baterku. Ručně zamykám a jdu. V tom najednou: „Ty vole, já cítím benzín. Ale jako hodně!“ Kouknu pod auto a od zadní nápravnice dál vidím menší kaluž benzínu. Říkám „no doprd***. Ale benzinu bylo v nádrži už opravdu hodně málo, takže žádná ekologická pohroma nenastala.
Co k tomu dodat? Ano, je to prostě staré, to prostě člověk musí prominout každému takovému autu. Ale takové auto opravdu vyžaduje speciální servis a péči. Osobně tvrdím, že s italskými auty musíš pořád jezdit! Jak stojí dlouho, dá Vám to dost najevo. Je to prostě tak. Jako s ženami a holkami. Jak se jim nevěnuješ, jako muž končíš!
Nakonec to vypadá buď na hadičku od palivového vedení od nádrže nebo palivová pumpa. Nádrž děravá dle mého není. Tady zkrátka platí, že nářadí vždycky s sebou. Ale to osobně vozím i u svého úplně nového MINI JCW. Nikdy nevíš, co tě potká.
Následoval průzkum trhu a nestačil jsem se divit. Cenové rozpětí této generace startovalo něco okolo 8000 a končilo i nad 20 tisíc EUR. To bych upřímně vůbec nečekal.
Z toho vyplývá jedno … Auto mi posedem a celkovým pocitem uvnitř nesedlo, ale kdybych měl tu možnost, koupil bych ho. To auto je jinak neuvěřitelně extravagantní a neokoukané. Z investičního hlediska mi to rovněž dává obrovský význam, ale určitě bych čekal na kus s manuálem a určitě byl připraven, že servisně to bude opravdová jízda! Musíš to milovat, jinak to nejde. Opět, jako s těmi ženami. Ale, když miluješ… není co řešit.